Maria Montessori a její odkaz

Maria Montessori

(31. 8. 1870, Itálie – 6. 5. 1952, Holandsko)

V roce 1896 se Maria Montessori stala první ženou – doktorkou medicíny v Itálii. V té době se začala věnovat výchově mentálně postižených dětí, pro které vytvořila materiál (soubor pomůcek) pro rozvoj smyslového vnímání. 6. ledna 1906 otevřela v Římě Dům dětí (Casa dei Bambini), určený pro 50 dětí z chudinských čtvrtí ve věku 3 – 6 let. Zde také začala používat a rozvíjet materiál nejen pro smyslovou výchovu, ale též k nácviku čtení, psaní a počítání. Zaměstnávala děti i každodenními praktickými činnostmi jako je zametání, utírání prachu apod. Děti se pod jejím vedením velice rychle rozvíjely a dosahovaly neočekávaných výsledků. Její metody postupně pronikaly do dalších škol nejen v Itálii. Svá pozorování, zkušenosti a závěry publikovala Maria Montessori v mnoha časopisech, na přednáškách a odborných kongresech po celé Evropě, za svůj život vydala množství knih. V období druhé světové války se její působení z Evropy přesunulo do Indie, kde také začala budovat tradici Montessori škol. Po skončení války se v roce 1949 definitivně vrátila z Indie a do konce života žila v Holandsku.
Její práce je založena na poznatcích z medicíny, filozofie, psychologie, antropologie, biologie a pedagogiky. Všemi těmito obory se po celý život zabývala a studovala je. Teorii však také uváděla do praxe vlastním uskutečňováním svých myšlenek a poznatků.

Montessori třída

Základní Montessori myšlenky:

„Lidská osobnost, ne výchovná metoda musí být brána v úvahu“.
Maria Montessori
Základem výchovy je proto respekt k dítěti a jeho individuálnímu vývoji. Učitel (rodič, vychovatel) má být rovnocenným partnerem, který vytváří podnětné prostředí pro rozvoj dítěte.

Dítě je tvůrcem sebe sama
I když je ovlivněno prostředím, ve kterém žije a lidmi ze svého okolí, pouze dítě samo určí co, kdy a jak ovlivní jeho jednání.

Pomoz mi, abych to dokázal sám
Toto je hlavní motto Montessori pedagogiky, skutečná prosba malého dítěte. Dospělý by měl zařídit, aby dítě samo svým tempem získalo dovednosti a vědomosti a vstoupilo „do světa“.

Ruka je nástrojem ducha. Práce rukou je základem pro pochopení věcí, jevů, rozvoj myšlení a řeči.
Tělesná i duševní činnost je propojená, dítě se učí a rozvíjí vlastní aktivní činností a manipulací s konkrétními věcmi.

Respektování senzitivních období.
Senzitivní období – doba, kdy je dítě zvýšeně citlivé a vnímavé pro získání určitých dovedností. Pokud se období nevyužije, citlivost zaniká.

Svobodná volba práce.
Dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým a jak dlouho bude pracovat.

Připravené prostředí.
Vše – pomůcky, předměty, nábytek – je uspořádáno tak, aby podporovalo a umožňovalo samostatnost dítěte v získávání nových poznatků a dovedností, s žádným nebo minimálním zásahem dospělého.

Polarizace pozornosti.
Hluboká koncentrace – polarizace pozornosti je základem učení. Dítě se umí dlouhodobě koncentrovat na práci, která ho zaujme.

Celostní učení.
Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení.

Montessori třída



bottom